Chtěl bych se s vámi podělit o zážitky z poslední Loveparade z Duisburgu. Přijde mi to z magického pohledu velmi zajímavé a musím říct, že mi tato akce opravdu bude chybět, protože tak úžasná atmosféra nikde jinde prostě není a s ničím se nedá srovnat.
Na Loveparade jsem vyrazil už ve čtvrtek 22.7. s tím, že v pátek večer půjdu na jinou party a v sobotu budu pokračovat. Musím říct, že se mi tam vůbec nechtělo a ten odpor k cestě trval strašně dlouho. Mohlo to být způsobené tím, že jsem se vrátil z dovolené s rodinou, doma jsem pobyl 1 hodinu a vyrazil jsem. Nicméně tam byl skutečně obrovský odpor. Vše už ale bylo připraveno, tak jsem jel.

Když jsem šel ve 3 hod. v sobotu ráno spát do auta, šel jsem dříve, abych zvládl i sobotu, tak mě napadlo: "Jen jestli to nebude poslední Loveparade, ne jenom moje návštěva na ní".
Další zajímavý fakt byl, když jsem hledal ten klub v pátek, tak jsem se snad jednu hodinu motal mezi 2-3 ulicemi a nemohl jsem to najít. Našel jsem ale parkoviště, které jsem nakonec využil jako výchozí pro cestu do centra. Ale nadával jsem neskutečně ... Nakonec se to ukázalo jako výborné místo pro odjezd, protože jih města byl zcela paralyzován. Co se dělo v metru bylo šílenství. První metro bylo naprosto narvané a s batohem na zádech se nedalo nastoupit. Opravdu tělo na tělo, hlava na hlavě. Strašně blbý pocit. Čekal jsem tedy na druhou soupravu, ale úplně stejné. Batoh dolu a hurá dovnitř. Masakr. A tu se to stalo. Dav mě začal tlačit na jednu paní u dveří, která shodou okolností vypadala jako vědma z Matrixu. Začala vykřikovat, panika, panika a snažila se mě odtlačit. Za chvíli se udělalo malinko místa. To že jsou Němci hluční je známo, do toho bylo hodně z nich už opilých, v metru kouřili a říkal jsem si, co by se dělo, kdyby na chvíli vypli proud. Ještě jenom k té panice – to bylo první co jsem slyšel v radiu – nastala massive panic. V centru města to byla klasika jako na každé Loveparade. Spousta piva, nepořádku, paráda. Všichni šli hledat kamióny. Celých 1,4 mil. Lidí se hnalo dvěma směry k jednomu místu. Myslel jsem si, že to bude stejné jako vždy, kamióny rozestavěné po celém okruhu a lidi se rozptýlí po celém okruhu. I to je maso, ale nikdy nebyl problém. Vůbec mě nenapadlo, že kamióny byly na místě, kam se vejde 250.000 lidí. To považuji za zásadní chybu celého konceptu. Kdyby kamióny byly po okruhu, tak se to vůbec nestalo. Nicméně to viselo ve vzduchu. Jediným cílem nás všech byla hudba a kamiony. Kdo tohle vymyslel, tak byl vůl, jinak se to nedá říct.
Šel jsem s davem po okruhu a hledal. Nikde nic. Přišli jsme ke křižovatce, kde začínaly ty tunely. Bylo tam strašných lidí a dav houstl, vůbec se to nehýbalo. Postavil jsem se na chodník a čekal, co bude dál. Jenom chodili lidi, za chvíli už jsem se něml kam uhýbat. Nevím, jeslti to někdo z Vás zažil, ale mě se to stalo už v Berlíně před lety. Chcete projít a nemůžete vůbec nikam. Ani vpřed, vzad, nikam. Pocit nic moc. A u té křižovatky to houstlo. Na fotce jsou borci co lezli na semafory. Začal jsem mít nepříjemný pocit a šel jsem dál. Stále a stále proudily davy lidí, které plnily křižovatku a tlačily na dav vpředu. Nechápal jsem, kam lidi mizí, kdž se dav nehýbe.
Vyrazil jsem zpátky a už se tam objevily policejní zátarasy, kamióny nikde. Vůbec jsem to v danou chvíli nepochopil. Lidi byli naštvaný, že nic nehraje. Kousek za první zátaresem byl druhý zátaras z policejních aut – taky je na fotce. Byla přehrazena celá ulice. Za chvíli ale lidi pustili k prvnímu zátarasu a odkláněli je na druhou stranu. Co mě zarazilo byl policejní vrtulník, který už poměrně dlouho stál na jednom místě a pozoroval dav. Říkal jsem si, že to není moc dobré.
Šel jsem hledat kamióny na druhou stranu, pak jsem šel zpátky, nic. Bylo nás víc. Za chvíli pak začala policie hlásit německy, že se vše ruší, ať jdeme domů. Moc jsem jim nerozumněl. Anglicky je to ani nenapadlo. Nikdo nevěděl co se děje. Vznikaly další zátarasy, chodili jsme sem tam, hledali cestu do centra dění. Všichni byli naštvaní, že je to zrušené. Policisti asi na dotaz řekli, co se děje, ale s mojí němčinou ... Bloumal jsem tam snad 3 hodiny a snažil se někam dostat. Nic.
Když jsem potom viděl přijíždět další a další policity, oblíkat se jako těžkooděnci, tak jsem začal mít strach, že začnou rozhánět dav. Na nádraží vládl strašný zmatek. Lidi se chtěli jenom bavit. Přesto jsem postával a vše pozoroval. Jessus rettet – Ježíš zachraňuje. Heslo které měli na cedulích někteří. Docela příznačné.
Asi v 19 hod. Jsem jel zpátky metrem. Bylo to stejné jako příjezd. Úplně narvané. V autě jsem si pustil jedno radio, kde byl přímý přenos a začali: "Mass panic, 15 Toten ...". Pak mě napadlo, že Toten znamená oběť. Celou cestu zpět jsem to poslouchal a snažil pochopit situaci.
Při výjezdu z oblasti svítil na obloze úplněk. Přijde mi, že v poslední době se v období úplňku děje více věcí. Vnímám to na dětech a sobě, jak jsme podráždění. Když jsem potom usínal v autě, představil jsem si před spaním svého anděla strážného. Nikdy nemá obličej, tentokrát měl lebku. Docela jsem se vyděsil.
Doma jsem potom celý večer hledal informace, co se vlastně stalo. Nečekal jsem, jak mě to sebere. Přizná se ale, že mě nemrzely ty oběti, ale to že končí jedna úžasná kapitola mého života. To se potvrdilo, když jsem četl – Loveparade v Německu už nikdy nebude. Je to zvláštní, bylo tam téměř 1,5 mil lidí a skutečně většina včetně mě nevěděla, že se něco stalo a proto jsme se chtěli bavit.
Dnes jsem konečně vše pochopil. Všichni hledají viníka. Hlavní viník je dle nich koncept a částečně mají pravdu, protože nacpat 1,4 mil lidí na plochu pro 250.000 je hloupost. Druhým viníkem o kterém se nemluví jsou vlastní lidi. Chovají se skutečně jako hovada, jsou bezohlední, zvěř utržená ze řetězu. Každý do Vás narazí, dělá ramena. A když lezou kam nemají, tak to dopadne jak to dopadne.
Souvisí to zřejmě se současnou dobou. Ztráta zodpovědnosti za své chování. U nás v práci je to velmi markantní a tady to vyplynulo taky, i když se o tom nemluví a nikdo to nepřipustí. Vždyť to jsou děti ...

I když z Loveprade jako takové nic nebylo, byl to pro mě obrovský nový zážitek. Jsem rád, že jsem se nenacpal do tunelu, možná bych to nepsal. Bohužel je to všechno jenom ukázka, kam se řítí naše degradující společnost. Když nedám do návodu nedávat kočku do mikrovlnky a neudělám tam otvor, který zamezí vložení kočky, můžu za to já.

Napsal F.C.