Specializovaný portál pro esoteriku, magii, alternativní postoje a zdraví.

Začalo to naprosto nevinně. Zuzce jednoho krásného dne - to myslím naprosto vážně, opravdu to byl krásný den - zazvonil telefon. Kamarád nás pozval na něco, co ve zkratce opsal jako finanční poradenství. Osobně jsem velmi rezervovaný a zdrženlivý, co se týče účastí na podobných aktivitách. Zu to pochopitelně ví a několikrát se ujistila, jestli jsem ochoten se v této záležitosti angažovat. Abych pravdu řekl, nejprve jsem nijak velké nadšení neprojevoval. Když jsem se však později dověděl, který, že kamarád to je, zvítězila zvědavost. Osobně jsem si ho nedokázal v této oblasti obchodu představit. Krom toho, vzhledem k mé nedůvěře jsem dlouho na takové místě nebyl - a to je také neopomenutelný důvod.

První, co mě cestou zaujalo, byla neznalost mého GPS software stran geografického umístění budovy zastřešující naše dohodnuté setkání. Vydali jsme se tedy naslepo, jisté tušení, kde by se mohlo ono místo skrývat, jsem měl. A jak se později ukázalo, nemýlil jsem se.

Tři kvádry úctyhodných rozměrů spojené se zemí v ideálním zákrytu vytvářejícím z ptačí perspektivy dojem dalšího, ještě většího kvádru s orientací sever - jih. Hladké, sklokovové části se odrážely na hladině uměle vytvořeného jezírka situovaného podél čelních stěn budov. Atmosféru dokreslovaly výstavní automobily zaparkované ve VIP zóně. To vše pod dohledem velkého všudypřítomného bratra. Naproti tomu, samotná security však na první pohled nebyla patrná - pravděpodobně z estetických důvodů.

Po příchodu do vestibulu jsme narazili na první problém - vstup do budovy je podmíněn předložením osobních dokladů, na jejichž základě je vystaven dočasný novický průkaz. Stroj vás pak pustí dále k výtahům.

Našim cílem bylo osmé patro. Později jsem to začal chápat spíše jako level 8. nebo možná osmý stupeň zasvěcení. V okamžiku, kdy nás skrze dveře spatřil první z místních, neváhal a šel nám otevřít. Na první pohled bylo patrné, že se jedná o nižšího strážného nebo služebního ducha, jehož úkolem bylo uvítat příchozí rituálním způsobem, nabídnout jim nápoj a místo vhodné pro čekání. Po vzoru jiných sekt jsem se této bytosti již více nevěnoval komunikace s tímto druhem bytostí je obecně považována za neslušnou a já nechtěl vyvolat faux-pax rovnou po příchodu.

Můj výhled nebyl nijak velký - mohl jsem sledovat chodbu směrem vlevo a vpravo. Chodbou neustále proudili mystikové v rituálním rouchu. Stupeň zasvěcení se dal odhadovat pouze z barvy roucha a výrazu tváře. Později jsem byl schopen rozeznat vyšší kněží od těch, kteří teprve aspirují, až po ty, kteří jsou na počátku své cesty, a není ještě zdaleka jasné, budou-li církví přijati. Pozoruhodné bylo, jak neustále všichni vytvářeli dojem důležitosti a nezbytnosti. V momentě, kdy jsem rozostřil pohled a zahleděl se skrze neustále pulzující a přemisťující se kněží, jako když sledujete stereoskop, na okamžik, někde v místě periferního vidění, bylo možné spatřit tenké stříbrně zlaté nitky propojující se ve velmi složitou a na první pohled chaotickou sít. V tomto okamžiku jsem již nepochyboval o tom, že jsme se ocitli na půdě chrámu vystavěného velmi silnému a nelítostnému božstvu. Božstvu, jehož moc je tak obrovská, že já sám jsem se cítil malý a bezvýznamný i přes to, že se do jisté míry považuji za osobu vědoucí. Božstvu, jehož chrámy rostou v posledních letech skoro všude. I menší městečka, či větší vesnice mají alespoň jednu svatyni tohoto staronového boha, kde se mohou jeho stoupenci oddávat nerušeně motlitbám a studiu svatých textů. A kde nenaleznete ani malý svatostánek, určitě narazíte na elektronicko-mechanickou zpovědnici, která vám vždy ochotně poskytne útěchu a pochopení. Tedy, patříte-li k těm, kdož naplňují bezezbytku podmínky a jsou ochotni přinést oběti tak, jak je v manuálu psáno.

Z těchto a dalších úvah nás vytrhl kamarádův starší bratr - rituálně jsme se uvítali a následně byli pozváni do jedné z kobek. Jednalo se vskutku o prostou mnišskou celu, kde nic nesmí rozptylovat a odvádět pozornost od Písma. Strohosti ubíralo snad jen okno, které by mohlo být pro příště zacloněno žaluzií - působilo dost rušivě a musím se přiznat, že během výkladu jsem pozorně sledoval mikrovlnné a jiné antény na střeše protější budovy.

Kamarád byl představený jako novic ve výcviku, tolik na vysvětlenou, abychom se nedivili, že nemluví. Starší bratr nás ještě jednou uvítal a usadil na předem určená místa. Na počátku nám objasnil, čeho se vlastně tato schůzka bude týkat a jak bude probíhat. Osobně jsem se od celé diskuse rovnou na počátku distancoval a přijal roli více méně pasivního pozorovatele. Jednak mně to poskytlo prostor pro sledování celého obřadu a druhak jsem měl možnost zamyslet se nad svatými texty více do hloubky. Nad vážností celé situace jsem zaváhal snad jen 2x - poprvé, když se na stole objevila obrázková Bible a podruhé, když mně tento novodobý mystik začal nabízet lepší život po smrti.

Myslím, že není důležité podrobně popisovat všechna mysteria, která nám byla během rituálu zjevena i když o jednom bych se možná zmínil: neustále jsme byli ubezpečováni, že nám vlastně není nic nabízeno a podsouváno, že vše, co budeme chtít, je jen naše volba a naše svobodné rozhodnutí. A co dodat závěrem? V průběhu rituálu jsme byli shledáni nehodnými tohoto božstva. Neskýtáme žádný měřitelný potenciál, který by se dál později přetavit ve smysluplný zlatavý tok táhnoucí se a zaplétající se do složité struktury vyznavačů. Ba co víc, ani jsme nesplnili podmínky pro převod k nižším božstvům starajících se o jednoduché a nenáročné transakce. Nemám však špatný nebo dokonce mizerný pocit z toho, že jsem nebyl přijat mezi vyznavače či prosté ovečky. Netoužil jsem po tom už v okamžiku, kdy jsem vstoupil do jejich chrámu. Jen doufám, že jsem si proti sobě nepopudil síly, které jsou nad mé chápání. A co náš kamarád? Osobně si myslím, že se doma málo modlí a přináší příliš plytké oběti na tak honosné a pompézní oltáře. Brzy si svého současného Boha znepřátelí a upadne v nemilost. Ale třeba se pletu - kdo ví.